REKLAMACE MÉHO EX - VADNÝ KUS
Je dobré řešit minulost ? Nebo je lepší zavřít dveře a jít dál ?
No. Chybami se člověk učí. Ale poučí se pouze z chyb, které udělal on sám. To tak prostě je.
Lidé se rozcházejí a scházejí. To tak je, vždy bylo a vždy bude.
Něco nás na protějšku přitahuje a jiné věci nás na něm zase odpuzují.
Ale dokonalý protějšek neexistuje. Nebo existuje ?
Pokud existuje, tak jaká je šance, že ho potkám zrovna já ? Řekla bych, že minimální. Pokud vyjdou na světlo povahové rysy,
které nám nevyhovují, až během vztahu, pak je nesmyslná úvaha, že si partnera předěláme k obrazu svému.
O to se prosím nikdo nepokoušejte. Takhle život nefunguje.
Buď všechno nebo nic ? Je v tomto případě jediná možnost jít dál ? Čeká nás někde něco lepšího ?
To nikdo neví. Pokud to nevyzkoušíme, tak to nezjistíme.
Nebo je lepší holub v hrsti než vrabec na střeše ? Asi ne. Co s holubem, který se od nás tak odlišuje ?
Sice je každý vztah o kompromisech, ale nesmí být těch kompromisů mnoho. A nesmí je dělat jenom jeden z partnerů.
Mnoho lidí má na sebe vztek, že mu nevyšel další vztah. Není potřeba si dávat vinu jen sám sobě. Byli u toho dva. Chybovali
dva. Mohou za to tedy oba.
Mne po každém vztahu napadlo, že by bylo fajn poslat podat na svého ex reklamaci.
Ale kam ? Mělo by existovat nějaké reklamační oddělení na všechny ex. Tam by byl volný přístup k dokumentům, aby si každý
mohl přečíst názory lidí, kteří s tímto dotyčným nebo s touto dotyčnou nějakou dobu žili.
Byly by tam kolonky podle délky vztahu. Protože, čím je vztah delší, tím více toho druhého poznáme, když se dostaneme do
nějaké špatné či tragické životní situace. V tuto dobu poznáme, zda se na svůj protějšek můžeme spolehnout. Zda je nám v
nejtěžších chvílích oporou.
Psaní reklamace na svého ex by mohlo mnohým lidem pomoci v tom, aby nehledali v budoucnu stejný vadný kus. Tento kus měl
vady. Tyto vady se neprojevily hned při koupi, ale až v záruční době. Je tato záruční doba také 2 roky dle platného Občanského
zákoníku ? Myslím si, že by tato záruční doba měla být prodloužena na 7 let. Tato sedmička bývá v mnoha vztazích kritická.
Když se jedná prokazatelně o vadný kus, tak je reklamace na místě.
V INDONÉSII MAJÍ NOVÝ ZÁKON
Od 2.ledna 2026 mají v Indonésii nový zákon.
Týká se zákazu mimomanželského sexu a zákazu společného bydlení nesezdaných párů. Za porušení hrozí vězení až 1 rok.
Týká se i ostrova Bali, který je velmi oblíbenou destinací zahraničních turistů. Ovšem udávat, tedy hlásit tyto prohřešky mohou
pouze osoby, které mají k hříšníkovi příbuzenský vztah. Oprávnění k udávání nemají hotely ve kterých jsou ubytováni zahraniční
turisté. Takže by se tento podivný zákon neměl zahraničních turistů dotknout.
Ostatně Indonésie žije z cestovního ruchu. Indonésie by si pod sebou podřízla větev.
Další nové sankce, které rovněž platí od 2.ledna 2026 jsou - urážka vlády, urážka presidenta, urážka vícepresidenta atp.
Za tyto urážky je stanovena sazba 3 roky vězení.
Za rouhání je sazba ještě vyšší. 5 let vězení. Tyto 2 prohřešky se týkají i komentářů na sociálních sítích.
Vítejte ve středověku.
PROČ LIDÉ LITUJÍ SVÉ SVATBY ?
- Rozčarování po svatbě. Nejsou to žádné non-stop líbánky, ale nastoupí tvrdá realita
- Svatba byla moc ukvapená. Slovo ANO jste si oba pořádně nepromysleli.
- Po svatbě vznikají závažné obtíže.. Finanční krize, nemoc, ztráta zaměstnání. Blíží se těžké doby a všechny páry je nezvládají.-
- Manželství nemá pevný základ. Fyzická přitažlivost stačí jenom na chvíli. Plamen vášně časem vyhasne a manželství je
najednou prázdné. Potom se řeší otázka. Zůstat nebo odejít ?
PROČ SE TOLIK PÁRŮ ROZCHÁZÍ A ROZVÁDÍ ?
Všichni okolo nás se rozcházejí a rozvádějí. Vztahy a celá společnost procházejí těžkým obdobím.
Životní tempo je vražedné a láska vyprchala.
Každý rozchod člověka zasáhne. Některého méně a některého více.
Další rozchod byl náš další pokus. Hledali jsme něco jiného ?
Konflikty se nahromadily a my chceme z kolotoče konfliktů pryč ?
Domníváme se, že si zasloužíme něco lepšího, tedy někoho lepšího. Měli jsme od tohoto vztahu úplně jiná očekávání ?
V protějšku jsme hledali svojí druhou polovinu. Situace ve vztazích se za posledních 50 - 100 let změnila.
Žena již nesedí jen doma, nestará se pouze o chod domácnosti a o děti. Žena má i další cíle.
Na tom ztroskotá mnoho vztahů. Žena touží po kariéře. Být hospodyní a čekat na peníze od manžela jí nestačí.
Již neplatí, že má žena zajistit teplo rodinného krbu a že muž je živitel rodiny.
Rozchody a rozvody nejsou pouze záležitostí srdce. Život někomu naloží více, než snese. Psychická zátěž se odrazí na vztahu k
partnerovi. Lidé pak od problémů raději utíkají, než aby je řešili. Utíkají do samoty. Nechtějí nebo neumějí do problémů zasvětit
svého partnera.
Někdo se za své problémy dokonce stydí. Rozchod nebo rozvod je dnes běžnou součástí života. Dříve se jednalo o obrovskou
společenskou hanbu.
Prakticky se všichni stále rozcházejí a scházejí. Problém je i v tom, že obrovský mediální tlak, který se všude hrne, má ten
scénář, že všechny umělé celebrity mění svoje partnery velmi často. Na slabší jedince působí tyto pro mne zbytečné informace,
jako to, že je to vlastně vše úplně v pořádku.
Když má influencerka Růžena za rok 5 sexuálních partnerů, tak já to mohu mít také ? Je influencerka Růžena opravdu morální
vzor ? Nebo je to morální bahno ?
Influencerka Růžena je samostatná jednotka. Nikdo nechodí v jejích botách. Kolik má za rok sexuálních partnerů je jenom její
věc. Babovřesky i teta Kelišová by se měli starat o sebe.
ROZVOD
To není vůbec hezké slovo. Bohužel patří k životu mnoha lidí čím dál častěji. Někdo si tím prošel za svůj život i několikrát.
Je to životní prohra. Já to takhle přesně vidím.
Někoho výjimečného potkáte a zamilujete si jeho charakter. Sdílíte s ním krásné chvíle, ale i ty špatné. Najednou chcete, aby
vám ten člověk patřil. Obrazně patřil. Aby nešel pryč. Aby byl naší druhou půlkou.
Proběhnou zásnuby. Je to krásný životní posun. Posunete se k vysněnému cíli.
Slíbíte si, že se vezmete. Plánujete společnou budoucnost. Oba máte nasazené růžové brýle. Pak přijde svatba.
Každá žena si přeje jednou za život obléknout bílé dlouhé šaty. Svatební den má být nejkrásnějším dnem v životě.
Řeknete ANO a vyměníte si snubní prstýnky.
Pak následuje svatební noc a líbánky. Začínáte spolu žít a budovat si společný život.
Když s někým žijete a nastane nějaká krizová situace, tak teprve pak poznáte na 100 % charakter svého vyvoleného nebo svojí
vyvolené. To nás může překvapit kladně nebo záporně.
Krizová situace je prověrka vlastností člověka.
Velmi často jde o peníze. Zařizování nového bytu, koupě bytu na hypotéku, cestování, protože kdy jindy cestovat, než v mládí a
bez závazků atp. Na vše nejsou najednou peníze. Něco si musíme odříct. To každý neumí. Mladí lidé chtějí všechno hned.
Další důvod k neshodám mezi partnery je žárlivost a nevěra. Jedno souvisí s druhým.
Naši prarodiče spolu většinou byli celý život. Také měli spoustu problémů, ale vždy je spolu vyřešili. Slovo rozvod neznali.
Možná to pro ně bylo sprosté slovo.
Dnes se rozvádí 50 % všech manželství. To je obrovské číslo. Každé druhé manželství nevyjde. Otázka je, zda je to první
manželství vůbec šťastné. S tím se lidé veřejně nechlubí.
Znám páry, které spolu nežijí, ale nerozvedli se. Kvůli dětem a hlavně kvůli majetku. To se již nedá nazývat ani manželstvím.
Je to velmi smutné. Domnívám se, že je to brzda začít nový život s někým jiným.
Lidé přestali spolu komunikovat. Myslím si, že při vzájemné úctě a toleranci by se mnoho problémů dalo vyřešit úplně jinak, než
rozvodem.
Museli by to chtít oba. Jenže, když se nechce, tak je to horší, než když se nemůže.
Zahodit kus života a vydat se na novou cestu na které budou sami jim připadá jako jediné možné východisko.
Vzpomínky na vztah tím nelze vymazat. Ty nám zůstanou.
Někteří lidé v sobě nemají tu odvahu, aby si přiznali, že tohle již není šťastně až navěky a ve zdraví i v nemoci.
Na internetu je mnoho návodů, jak sepsat žádost o rozvod manželství. Soudní poplatek je 2 000 Kč
Říká se, že buď všechno nebo nic. To by mělo v manželství platit na 100 %. Buď mám tedy naplněné manželství láskou a
tolerancí, nebo nemám raději nic.
Úspěšné manželství nemusí odpovídat žádným tabulkám, pokud v něm panuje vzájemný respekt a svoboda.
Za absolutní morální bahno považuji veřejné praní špinavého prádla po rozchodu partnerů.
Na každém rozchodu mají větší či menší podíl oba partneři. Špinavé prádlo se umazalo doma a tam by se také mělo vyprat.
Říká se, že nejdřív k notáři, pak až k oltáři.
NA VÁNOCE BY NEMĚL BÝT NIKDO SÁM
To se říká již po staletí.
Ke štědrovečernímu stolu se vždy dával 1 talíř navíc, kdyby šel někdo okolo, tak aby ho mohla rodina pohostit.
Tento zvyk se již vytrácí, ale je to pěkné, když rodina myslí na cizí lidi o nejkrásnějších svátcích v roce.
Dnes ubývá klasických rodin a více než 30 % rodin má jenom 1 člena. Tito lidé tráví vánoce sami se sebou. Nemají jinou
možnost. Nebo všechny nabídky a možnosti odmítají. Někdo je na to, být o vánocích sám již zvyklý. Někdo jde do toho poprvé a
vlastně se to teprve učí.
Nedá se nic dělat, když single osobu nikdo nepozval, tak by se ta osoba neměla nikdy vnucovat tam, kde ho nechtějí.
Není potřeba kvůli tomu truchlit a hlavně se nikdy nelitovat.
Můžeme si utřídit své myšlenky a své pocity.
Samota je přítel.
Vítaný přítel.
Vánoce si uděláme jen podle sebe a nebudeme myslet na druhé. Nebo si neuděláme vánoce žádné. Protože jsme se tak
rozhodli.
Nesmíme se utápět v žalu samoty. Tím nic nezískáme a nic tím nevyřešíme. Život je na to moc krátký.
Můžeme se jít sami podívat na půlnoční, nebo si můžeme pustit v TV pohádky. Za svojí osamělost není nutné se stydět.
Naučte se být sami se sebou bez partnera. Užívejte si života. Nikdo jiný to za vás neudělá.
Jestli toužíte po partnerovi, tak si ho o vánocích můžete přát. Třeba se pod stromečkem objeví. Nebo se objeví příští rok.
Vše má svůj čas. Zatím využijte svůj čas pro sebe.
Buďte šťastní.
I single člověk si může sám pro sebe udělat ty nejhezčí vánoce.
Veselé vánoce všem.
VÝROČÍ SVATBY
Jedná se o čas, který uplynul od civilního nebo církevního sňatku. Počítá se v ročních intervalech, ale většinou se slaví kulatá
výročí, tedy desetileté nebo čtvrtstoletí.
- 1 rok - bavlněná
- 2 roky - papírová
- 3 roky - kožená
- 4 roky - květinová ( ovocná )
- 5 let - dřevěná
- 6 let - železná ( zinková )
-7 let - vlněná ( měděná )
- 8 let - bronzová ( plechová )
- 9 let - hliněná
- 10 let - cínová ( růžová )
- 11 let - ocelová
- 12 let - hedvábná
- 13 let - krajková
- 14 let - slonovinová
- 15 let - křišťálová ( skleněná )
- 20 let - porcelánová
- 25 let - stříbrná
- 30 let - perlová
- 35 let - korálová ( plátěná, němá )
- 40 let - rubínová
- 45 let - safírová
- 50 let - zlatá
- 55 let -smaragdová
- 60 let - diamantová
- 65 let - kamenná
- 70 let - platinová ( diamantová )
- 75 let - nebeská ( korunovační )
- 80 let a více - rajská
NENÁPADNÁ SAMOTA
Někteří si samotu nejprve vůbec neuvědomí.
Co je to vůbec osamělost ? Někdo, kdo nemá žádnou rodinu, nemá žádné kamarády ani blízké přátele ?
Dá se mezi osamělé lidi počítat rovněž někdo, kdo má doma nějakého domácího mazlíčka ?
Většina z nás si asi představí, že samota znamená, když nějaký senior žije sám a rodina s ním nekomunikuje a jeho bývalí
přátelé žijí buď na druhém konci republiky nebo již zemřeli.
Ale osamělost je také velmi častá u mladých lidí. Někteří z nich to nesou velmi těžce a projevují se u nich psychické problémy.
Dokonce mívají i sebevražedné myšlenky. Nestačí vztahy na pracovišti.
Osamocení lidé mají větší frekvenci používání sociálních sítí. Stále kontrolují, kdo z jejich virtuálních přátel něco sdílel a sami
také často sdílejí svůj život. To jim ale žádný skutečný vztah nepřivede.
Je potřeba žít a ne sdílet. Tímto sdílením si lidé ničí návyky běžného života, který se nesdílí, ale který se žije.
Virtuální svět není opravdový svět.
Osamělý člověk může někomu zavolat ?Nebo nemá komu zavolat ?
Osamělý člověk má na druhou stranu mnoho času na své koníčky. Velice často je úspěšný ve své práci. Má na to totiž svůj
veškerý čas. Nemusí brát na nikoho ohled a nemusí se nikomu přizpůsobovat.
Osamělý člověk se může kdykoliv, kdy uzná za vhodné sebrat a jít nebo jet kam chce. Domů se také může vrátit kdy chce.
Nikdo na něj doma nečeká a nikdo si o něj nedělá starosti.
Osamělost má tedy i kladné stránky, které je ale potřeba vidět a dobře je využít.
SINGLE LIDÍ PŘIBÝVÁ
Dnes je 30 % jednočlenných domácností. To je jedna třetina obyvatelstva.
Je to velké číslo. Jednočlenné domácnosti jsou jak v USA, tak i v Evropě. Lidé jsou nespokojeni se svým životem a se svojí
situací. Bojí se navazovat vztahy. Bojí se dalšího zklamání. Někteří mladí lidé ani navazovat vztahy neumějí.
Sociální sítě jsou na jednu stranu fajn. Ale na druhou stranu jsou mor.
I na sociálních sítích probíhá seznamování. Ale virtuální svět má do toho reálného světa hodně daleko.
Lidé vidí zlaté pozlátko a potom jsou zklamaní.
BÝT SÁM NEZNAMENÁ NUTNĚ BÝT OSAMĚLÝ
Osamělost-jedná se o absenci společnosti jiných lidí. Lidem tato situace způsobuje úzkost, protože mu společnost lidí chybí.
Lidem tato situace způsobuje úzkost, protože mu společnost lidí chybí. Absence komunikace i pouhá přítomnost lidí v
současnosti, ale i s negativním výhledem do budoucnosti. Takto citově postižený člověk nevidí světlo na konci tunelu.
Člověk je tvor, který již celá tisíciletí je zvyklý žít ve smečce. Za smečku nelze považovat virtuální svět lidí, které jsme většinou
nikdy neviděli.
Já rozlišuji single lidi na 2 kategorie- HLEDAČI a STAGNAČI.
Hledač je člověk, který žije a je sám, ale s touto situací se nechce a neumí smířit. Stále hledá svůj vysněný protějšek.
Stagnač je člověk, který také žije sám a s tímto stavem se naučil žít a vyhovuje mu to. Nebo je již z hledání protějšku unavený a
znechucený. Takže se zasekl a stagnuje.
Matka Tereza řekla:" Osamělost a pocit, že vás nikdo nechce, je ta nejstrašnější chudoba."
May Sartonová řekla:" Osamělost je chudoba vlastního já. Samota je bohatství vlastního já.
KLUB OSAMĚLÝCH
Sám žije člověk buď dobrovolně nebo nedobrovolně.
Dobrovolně se tak sám rozhodl. Výběr životních partnerů není zrovna pohárový. Člověk má mít přece určité nároky. Někdo je má
velké a takový jeho vysněný protějšek není možná ani v muzeu. Po určité době hledání něčeho ,co neexistuje je nutné slevit ze
svých nároků?
Nebo stále hledat a čekat, že někdo dle mojí náročné šablony někde být musí? Jak dlouhá by měla být tato doba hledání v první
fázi?
Záleží asi na tom, jak je kdo trpělivý a také, jak intenzivně hledá. V době internetových seznamek, kterých je možná až příliš, by
mělo být hledání vhodného protějšku snažší a rychlejší. Přihlásím se na seznamku, vyplním profil, vložím fotku a začnu hledat ?
Je to ruleta? Hledám partnera podle fotky ? Jakou mám jistotu, že je ta fotka jeho ? Jakou mám jistotu, že vše, co je uvedeno v
profilech lidí je pravda ?Já přeci vůbec nevím, zda jsou v seznamkách pouze svobodní lidé, nevím zda muž doma nemá
manželku a 4 malé děti a v internetové seznamce nehledá pouze nějaký únik ze svého obyčejného všedního života do
virtuálního světa ve kterém nemá žádné povinnosti a nemastí si tam svoje ego? Je to velmi pravděpodobné.
Já nejsem revizor, abych uvedené informace nějakým způsobem ověřovala .Nemám ani přístup do evidence obyvatel a hlavně
mne takové věci nebaví a příčí se mi.
Opatrnosti není nikdy dost. Virtuální svět je plný nástrah. Proto já osobně internetové seznamky nevyhledávám, nejsem v žádné
zaregistrovaná, a tak to i zůstane.
Virtuální seznamovací svět není můj svět. Na druhou stranu chápu, že to může někomu vyhovovat a já mu přeji mnoho úspěchů
a štěstí. Přej a bude ti přáno. Dej a bude ti dáno.
Máme za sebou 2 roky covidu. Většina z nás byla doma či chodila pouze z domova do práce a zpět a seznamovací možnosti se
vytratily.
Minimálně se značně ztenčily. Nechodíme na taneční zábavy, jako se chodívalo v nedávných dobách. Muž vyzval dámu k tanci,
při tanci proběhla konverzace, která buď pokračovala nebo nepokračovala u stolu. Lidé si takto padli nebo nepadli do oka. Buď
to zajiskřilo nebo nezajiskřilo. Kdo tohle nezažil, tak byl o mnoho ochuzen. Ale také je možné, že když něco neznám a nikdy
nepoznám, tak mi to chybět nemůže.
Venkovské taneční zábavy bývaly skvělé. Kdo je nezažil, tak je mohl vidět v mém oblíbeném filmu- Vesničko má středisková
,nebo v seriálu Chalupáři.
Kde se dá vlastně seznamovat? Na autobusové zastávce? V autobuse? V restauraci? Stavíte se na oběd a spěcháte. Všichni
pořád někam spěchají.
V žádné restauraci se možná ani nestavíte. Necháte si oběd dovézt domů. Je to pohodlné. Je to moderní. Doma jste ale zase
sám. Takže seznamovací možnost zase žádná. Ve fitku. Ta byla také dlouho zavřená. Je krize. Lidé šetří a do fitka už tolik
nechodí. Ovšem je pravděpodobné, že tam potkáte člověka, tedy svůj protějšek, který má stejné zájmy-cvičení. Mít stejné zájmy
s partnerem je totiž velmi důležité. Je velmi pravděpodobné, že budu trávit s partnerem svůj volný čas. Budu s ním vykonávat
činnosti, které nás oba baví. Budeme tedy spolu.
Na procházce-málo pravděpodobné .Každý dnes sedí doma a zírá do mobilu a k tomu má v uších sluchátka a poslouchá muziku
nebo někým čtenou knihu.
Tedy nevnímá své okolí.
Lidé jsou líní se seznamovat Životní styl je velmi uspěchaný. Málo lidí má čas se zastavit. Kdyby se na moment zastavili, možná
by zjistili, že partner je prakticky na dosah, že ho vidí vedle sebe, ale ve spěchu ho dlouho přehlíželi.
Když se zastavíš ,tak tě někdo předběhne. Potom budeš druhý. To se nepočítá. Důležité je být první a to místo si udržet. V
seznamování taková pravidla neplatí.
Jak se tedy seznamovat?
Internetová seznamka- někdo tuto možnost hned na počátku zavrhne. Internet je plný nástrah, nepravd a není jasné čemu se dá
vlastně věřit? Podle čeho třídit pravdu od pohádek? Intuice? Je to loterie nebo tahání králíků z klobouku.
Je mezi námi mnoho mužů a žen, ale žen je podle mne mnohem méně, kteří si na internetu masírují svoje ego. Vydávají se
záměrně za někoho, kým nejsou, aby zvýšili svoje seznamovací šance. Používají fotku na které je jejich mladší já, nebo dokonce
používají foto někoho úplně jiného, který je atraktivnější.
V informacích chybí mnohdy podstatný údaj a sice, že seznamovací lovec je například ženatý a má doma děti. Já se celý život
řídím heslem-Co nechceš, aby druzí dělali tobě, tak nedělej ostatním. Seznamkovému lovci by bylo proti srsti najít na
seznamce místo slečny vdanou paní s dětmi.
Já osobně internetové seznamky nevyhledávám. Chybí mi v nich to, že přes obrazovku přece nic nezajiskří a žádné ledy
neroztají.
Mne by bylo částečně jedno, jak muž vypadá, ale nemám ráda zakrslé muže. Říkám jim bonzai. Muž by měl vypadat jako muž
ochránce a ne třasořitka.
Tedy vysoký, široká ramena a prostě kus chlapa. Další moje podmínka je, aby neměl absenci mozku. S chytrým mužem se dá
povídat dlouhé hodiny a lze střídat různá témata. S jednoduchým mužem diskuze vázne a je nuda, Smysl pro humor je také
velmi důležitý. Vždyť přece smích léčí a humor je koření života.
Když se 2 lidé dívají na svět stejnýma očima , tak se jedná prakticky o zázrak. Ve svém okolí neznám žádný pár, kde by byla
láska, vzájemná úcta a štěstí.
Život není továrna na splněná přání. Mnoho lidí nebylo políbeno bohatstvím a přesto jsou bohatí. Krásu vidí jen ten, kdo se chce dívat.
A to je ono. Lidé vidí štěstí jen v bohatství a bohatství upřednostňují před vztahy.
Říká se, že peníze otevírají všechny dveře. Otevírají také dveře do srdce toho druhého? Někdy ano. Těmto osobám říkáme
zlatokopky a zlatokopové.
Život je krátký a je potřeba se zaměřit na jeho světlou stránku.
Když se 2 duše potkají, rozsvítí se obloha. Každý dobrý příběh vždy končí svatbou. Ale o tom zase někdy příště.
Každý se poučí pouze z chyb, které udělal sám. Lidé většinou své chyby stále dokola opakují, tudíž si hledají stále stejné
partnery.
FENOMÉN SINGLES
SINGLE je osoba, která z různých důvodů, ať již dobrovolně či nedobrovolně volí, nebo je donucena okolnostmi žít život o
samotě, tedy bez partnera..
Do této kategorie spadají relativně mladí lidé ve věku 25-40 let, kteří se rozhodli žít po delší dobu bez partnera proto, aby mohli
rozvíjet jiné než rodinné životní strategie. Čeština zatím pro anglický termín SINGLES nemá odpovídající český ekvivalent, dal by
se přeložit jako nezadaní nebo bydlící sami. Sociolog tvrdí, že je možné užít termín "dobrovolná nepárovost".
Starší muž, který žije sám se v češtině nazývá "starý mládenec" a starší žena, která žije sama se v češtině nazývá " stará
panna". Je otázkou, zda tyto výrazy neznamenají trochu něco jiného, než to,co v dnešní době známe. Jedná se o zastaralé
výrazy, nebo můžeme i dnes tyto výrazy používat? Na tyto otázky není jednoznačná odpověď.
V seriálu Sex ve městě, který se stal ve světě fenoménem se 4 nerozlučné osamocené kamarádky, snažily najít k sobě vhodné
partnery. Měly strach ze závazku a hledaly pouze povyražení. Je tohle správná životní cesta? Hlavní představitelky byly
ekonomicky nezávislé a čas je vůbec netlačil. Kolik žen tento seriál ovlivnil? Domnívám se, že mnoho.
Single osoba klade na první příčku svého žebříčku hodnot svobodu a nezávislost.
Životní styl osoby, která žije single je alternativou dobrovolnou či nikoli a jedná se o alternativu stabilní nebo dočasnou-
-dobrovolní dočasní -v současné době mají jiné priority
-dobrovolní stabilní- jedná se o svobodnou vůli jedince, kterému tento stav vyhovuje a nechce ho měnit
-nedobrovolní dočasní - hledají partnera, protože jim tento stav nevyhovuje
-nedobrovolní stabilní- ovdovělí nebo rozvedení, kteří svůj stav respektují a na hledání nového partnera již vzdali.
Single si žije pouze svůj život. Nemusí se nikomu přizpůsobovat. Není to sobecké?
Žít život bez šablony někoho druhého. Mít jenom svojí šablonu. Každý vztah vyžaduje kompromisy. Single člověk musí vydržet
jenom sám se sebou. Na vše je sám. Na všechny povinnosti i na všechny radosti. Není se s kým podělit o radost a není ani koho
požádat o pomoc při plnění různých povinností, které vyžaduje běžný život.
Žádný člověk nemůže umět všechno. Ani robot. I robota můžeme naprogramovat pouze na určité činnosti. Není tedy od věci se
naučit hledat pomoc u odborníků v daném oboru. Není potřeba si dokazovat, že vše sama zvládnu. Mnoho věcí zvládnu. Myslím
si, že dobře. Do ostatních není nutné se pouštět. Něco dobrovolně zkazit? Ano chybami se člověk učí. Každý se poučí pouze z
chyb, které udělal sám. Raději tuto činnost svěřím odborníkům. Každý člověk má svoje oblíbené činnosti a svoje neoblíbené
činnosti. Pokud finanční situace dovoluje, tak není nezbytně nutné se zabývat neoblíbenými činnostmi sám.
Život je na to moc krátký.
